NAŠE ZÁSNUBY na Zanzibaru

… aneb řekla jsem „ANO“ na kouzelném ostrově Zanzibar

Dlouho jsem přemýšlela, jak tenhle článek pojmout, jak ho napsat a jestli ho vůbec psát. V tuhle dobu, kdy článek píšu máme už víc než půl roku po svatbě a já tomu stále nemůžu do teď uvěřit. Nemůžu uvěřit, že té malé holce, která vyrůstala na vesnici a celý život byla spíše šedá myška se může splnit takový sen.

Už jako malá jsem si představovala asi jako každá holka svou svatbu, romantické zásnuby a vše kolem toho. Později se z malé holky stala puberťačka a všechny představy kolem svateb mě naprosto přešly. 😀 Vzpomínám si do dnes, jak jsme s kamarádkami stály před školou a mluvily o tom, že jednou pojedeme společně studovat vysokou školu do Prahy, budeme spolu bydlet, dělat kariéru a vdáme se nejdříve ve třiceti. 😀 Dopadlo to tak, že jsme všechny vdané a jedna z nás má už i miminko.
U mě se vše změnilo v době, kdy jsem poznala svého manžela. Ze začátku jsem s ním vůbec nechtěla jít na druhé rande a vlastně kdyby nebylo mojí nejlepší kamarádky, nikam bych ani nešla. Potom jsme spolu trávili každou volnou chvilku a časem mi došlo, že bych se vlastně ráda vdávala mladá a že pokud se dva lidi mají rádi není na co čekat, protože pak by jsme mohli čekat celý život třeba na Godota. Podle mě jsem mu už po čtyřech měsících řekla, že jestli spolu máme být, tak napořád a že bych si ho klidně vzala. 😀 Takže téma svatba byla u nás otevřena už celkem brzo, ale nejprve jsme chtěli společné bydlení a jiné věci.

Zhruba o 3 roky později jsme si spolu prohlíželi různé svatební místa a zjistili jsme, že spousta míst má třeba rok až rok a půl předem termíny obsazené. To, že se chceme vzít jsme věděli už dávno, takže jsme si jeden den řekli, že nějaké ty místa objedeme, abychom měli nějakou představu o tom, co a jak kde chodí. No a ten den jsme přijeli na naprosto kouzelný zámeček, který nás uchvátil svým místem, prostředím a vším kolem. Takové to místo, kde stojíte, usmíváte se jeden na druhého a oba víte, že je to to ono. A najednou jsme odcházeli se zamluveným termínem naší svatby půl roku před zásnubama. 😀 Termín svatby jsme kvůli kapacitě měli zamluvený více než rok a půl před naší svatbou.

Potom jsem už jenom čekala, kdy mě Igi požádá o ruku a jaké to vlastně bude, když jsme to měli naopak.

MOJE PŘEDSTAVA O ZÁSNUBÁCH

Jsem hodně romantická duše, takže moje představa o zásnubách byla přesně taková. Vlastně jsem si celou dobu představovala přesně takové zásnuby, jaké jsme měli. Pláž, soukromí, nikde nikdo a jen my dva. Kdyby mi tohle řekl někdo před 10 lety, že zrovna mi se tohle splní nebudu mu věřit. Jak se zrovna já dostanu někde na pláž na romantickou večeři na pláži, kde budeme jen my dva? Tahle představa pro mě existovala jen na fotkách z časopisu. Vždyť tohle se děje jenom slavným. O pár řádků níže se dozvíte, že to není vůbec nic hrozného něco takového zařídit. Chce to hlavně odvahu.
Naopak jsem nechtěla zásnuby na nějakém veřejném místě nebo třeba v restauraci, kde je hodně lidí.

IGIHO PŘEDSTAVA O ZÁSNUBÁCH

Dodnes si pamatuju můj výraz, když mi tohle vyprávěl. 😀 To, že to bude někde v zahraničí jsme si představovali oba dva, protože cestování je to co nás spojuje a co oba milujeme. Nicméně Igi si to představoval poněkud akčněji. 😀 Měl naprosto promyšlený plán, že se spolu půjdeme potápět a on prstýnek schová někde do korálu nebo do písku i s krabičkou. Chtěl ho přivázat za provázek, aby neuplaval, ale prý nepřišel na způsob, jak by na mě pod vodou mluvil. Jelikož nejsme ani jeden potápěči, je to celkem komická představa nás dvou a určitě by to bylo dost vtipné hlavně, kdyby kolem nás proplaval třeba žralok. 😀 Nakonec řekl, že měl strach, že by mu ten prstýnek uplaval. Takže jsem moc ráda, že vymyslel tenhle mnohem klidnější způsob zásnub.

ZÁSNUBY NA ZANZIBARU

Kdo četl minulý článek o naší cestě po Zanzibaru, zmiňovala jsem tam, že jsme jeli bez cestovky a měli několik různých ubytování na ostrově. Vlastně jsme tři dny před zásnubami neměli střechu nad hlavou žádnou, takže naše první exotická dovolená byla opravdu dobrodružná. 😀 A jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré, díky tomu, že jsme dostali kompenzaci za ubytování, mohli jsme si na následující dny zabookovat opravdu nádherný hotel.
Taková ta oáza klidu s úžasnou africkou atmosférou. 

Vlastně jsem celou dovolenou netušila, kdy a kde by to mohlo být. A jsem moc ráda, jaké vybral Igi místo. Den dopředu se šel domluvit s personálem, jestli by šla udělat večeře na pláži, kolik by to stálo a jak to bude probíhat.

Ráno jsme strávili normální den na pláži a odpočinkem a potom mi Igi řekl, ať se jdu připravit, že půjdeme na večeři. Vzpomínám si, že jsem byla strašně nervózní a bála jsem se, co příjde.
Nemohla jsem uvěřit svým očím ani uším, když mi to potom vyprávěl, jak celou věc zařizoval. Vlastně to bylo celé jednodušší než sám čekal. Paní provozní byla naprosto milá a s ničím neměla problém, sama navrhla, že mu celé místo a teď se držte nazdobí zadarmo a že za to nebudou chtít žádný příplatek. Vlastně řekla, doslova a do písmene, že za lásku nebudeme nic platit, a že je jí ctí že si pro tohle místo vybral jejích hotel. Příjde mi to opravdu jako magické nebo osudové? Potom se ještě domluvili předem na jídle a bylo to.
Jako předkrm jsme měli naprosto úžasný tatarák z lososa s avokádem a druhý chod jsme měli grilovaný kuřecí plátek se zeleninou a láhev sektu. Celý večer nás obsluhoval číšník, který měl na starost jen nás a hrála nám k tomu krásná romantická hudba.

Tenhle nezapomenutelný zážitek nám připravili v Mwezi Boutique Resort. Odkazy na všechny ubytování ze Zanzibaru mám v minulém článku.

Po večeři jsme se šli projít ještě po pláži. Ten večer byl obrovský úplněk, který se odrážel ve vodě a osvětloval celou pláž , jakoby byl den. Měsíc svítil tak moc, že písek měl v jeho záři bílo-modrou barvu a nádherně se třpytil.  S úžasem ve tváři jsme pozorovali měsíc a hvězdy a v tu chvíli si Igi pokleknul a zeptal se mě, jestli si ho vezmu a strávím s ním zbytek života. Otevřel krásnou krabičku, ve které zářil ten nejkrásnější prstýnek, který jsem kdy viděla. Byl to ten nejmagičtější okamžik mého života a i teď, když píšu tenhle článek mám slzy v očích. Ten pocit, který jsem v tu chvíli cítila se nedá vůbec vyjádřit slovy, tak moc to bylo krásné a intenzivní.

Zbytek dovolené jsem si koukala pořád na ruku a nemohla uvěřit tomu, že se to opravdu stalo, ještě že jsem měla na ruce ten prstýnek, protože bych si myslela, že to byl jen sen.
Celou dovolenou jsme si naši novinku nechali pro sebe a užívali si jeden druhého a našeho malého tajemství. Potom jsme už byli natěšení, jak o tom řekneme rodině a kamarádům po návratu domů. 

Tenhle článek píšu i proto, že se někdy věci můžou zdát nereálné a nepředstavitelné, ale když budete v něco věřit a nebudete se bát zeptat zjistíte, že to nemusí být tak složité, jak to může na první pohled vypadat.

A taky moc děkuji svému už manželovi, že měl tenkrát odvahu jít a vše domluvit, protože tohle byl splněný sen jedné malé holky, která celý život věří na lásku a zázraky.

Pokud se Vám moje články líbí, nezapomeňte mě sledovat i na sociálních sítích. ♡ Instagram: https://www.instagram.com/mia.malis/?hl=cs

Poslední fotka pro představu jak moc svítil měsíc den po našich zásnubách.